Rozsah pohybu v každodenním životě, fyzioterapii a tréninku

Význam, hodnocení a intervence

Úvod

Rozsah pohybu (Range of Motion, ROM) je klíčovým faktorem ovlivňujícím schopnost vykonávat každodenní činnosti, sportovní výkony i udržení celkové kvality života. Omezený ROM může vést k bolestem, ztuhlosti a funkčním deficitům. Tento článek se zaměřuje na význam ROM v běžném životě, jeho hodnocení ve fyzioterapii a vliv různých intervenčních metod na jeho zlepšení.

Význam ROM v každodenním životě
Rozsah pohybu (ROM) zásadně ovlivňuje schopnost provádět základní pohybové vzory, jako je ohýbání, zvedání, chůze či manipulace s předměty. Omezení ROM v určitém kloubu se může projevit i v běžných činnostech – například snížená pohyblivost ramene ztěžuje oblékání, řízení automobilu nebo zvedání předmětů nad hlavu. Dostatečný ROM je proto nezbytný nejen pro zachování soběstačnosti, ale také pro prevenci zranění a dlouhodobé udržení funkční pohyblivosti v každodenním životě (Omics Online Publishing).

Typy ROM

·        Aktivní ROM (Active ROM, AROM): Pacient pohybuje kloubem sám, pomocí vlastních svalů. Tento typ ROM je důležitý pro udržení svalové síly a kontroly pohybu.

Příklad: pacienta žádáme, aby zvedl ruku nad hlavu nebo ohnul koleno při sedu.

·        Pasivní ROM (Passive ROM, PROM): Kloub je pohybován externí silou (fyzioterapeut, přístroj) bez aktivní účasti pacienta. Tento typ se používá, pokud pacient nemůže aktivně pohyb provést, například po úrazu, operaci nebo při silné bolesti.

Příklad: fyzioterapeut jemně pohybuje paží pacienta do extenze a flexe ramene, zatímco pacient svaly neuplatňuje.

·        Aktivně asistovaná ROM (Active-Assisted ROM, AAROM): Kombinace vlastní aktivity pacienta a asistence fyzioterapeuta či pomůcky. Tento typ ROM podporuje aktivní zapojení svalů, ale s bezpečnou pomocí při omezené síle nebo bolesti.

Příklad: pacient zvedá ruku s pomocí fyzioterapeuta nebo gumového pásu, který část zátěže nese.

Každý typ má své výhody a limity; při rehabilitaci je třeba volit podle stavu pacienta (bolest, svalová síla, koordinace a kontrola pohybu) (Afonso et al., 2021).

Hodnocení ROM ve fyzioterapii

Ve fyzioterapeutické praxi je hodnocení rozsahu pohybu (ROM) základem pro diagnostiku a plánování terapie. Precizní měření ROM umožňuje identifikovat omezení pohyblivosti, sledovat pokroky během rehabilitace a přizpůsobit terapeutické intervence individuálním potřebám pacienta. Používají se různé metody, včetně goniometrie, která poskytuje kvantitativní hodnoty úhlů kloubu, inklinometrie, vhodné zejména pro měření páteře či velkých kloubů, a digitálních snímačů pohybu, které umožňují detailní analýzu kinematiky a dynamického pohybu. Kromě klasického pasivního a aktivního ROM je stále důležitější hodnotit i funkční ROM, tedy schopnost pacienta využít dostupný rozsah pohybu při každodenních činnostech, jako je vstávání ze židle, ohýbání nebo dosahování nad hlavu (research.aota.org). Funkční hodnocení ROM poskytuje praktický kontext pro plánování cvičebních programů a prevenci sekundárních komplikací.

Intervence pro zlepšení ROM

1. Protahování a mobilizace

Protahování a mobilizace kloubů jsou běžně používané techniky pro zlepšení ROM. Studie ukazují, že kombinace těchto metod může vést k významnému zlepšení ROM a snížení bolesti u pacientů s omezeným pohybem.

2. Silový trénink

Silový trénink s plným rozsahem pohybu (full range of motion, fROM) se ukázal jako účinný pro zlepšení ROM. Výzkum naznačuje, že trénink s vnějšími zátěžemi zvyšuje ROM, přičemž trénovaní jedinci vykazují menší zlepšení než neaktivní osoby.

3. Neuromuskulární cvičení

Neuromuskulární cvičení (NME) se zaměřují na koordinaci a kontrolu pohybu. Studie ukazují, že NME může zlepšit aktivní ROM a snížit bolest u pacientů s idiopatickou zmrzlou ramenou.

4. Virtuální realita a robotika

Nové technologie, jako je virtuální realita a robotická rehabilitace, nabízejí inovativní přístupy k zlepšení ROM. Například robotická zařízení zaměřená na rameno mohou pomoci pacientům s omezeným ROM dosáhnout lepších výsledků rehabilitace.

Role funkčního cvičení při zlepšení ROM

Funkční cvičení v rehabilitaci zahrnuje:

·        Specifické pohybové vzory – cvičení, která simulují skutečné denní či pracovní aktivity (např. chůze, přenášení předmětů, zdvihy, ohyby, rotační pohyby). Funkční trénink nejen pracuje na svalové síle, ale i na koordinačních, proprioceptivních a motorických schopnostech. Tím podporuje vlastní aktivní ROM v reálném kontextu.

·        Celostní přístup – zahrnutí mobility, síly, stability, propriocepce – ne izolované protahování jednoho svalu nebo kloubu, ale pohybové řetězce, práci v různých pozičních variacích, změny zátěže a báze podpory.

·        Postupné zvyšování zátěže – při rehabilitaci či tréninku je důležité, aby zvýšení nároků (úhel, odpor, počet opakování, složitost pohybu) bylo v souladu se stavem pacienta: bolest, síla, kontrola pohybu, jistota.

·        Intervence kombinované – kromě funkcí cvičení bývá přínosné zahrnout manuální terapii, mobilizace kloubů, terapie měkkých tkání, případně fyzikální modalitu, pokud je to indikováno. Příklad Tauqeer et al. ukazuje, že kombinace vede k lepším výsledkům než izolované cvičení.

·        Důraz na aktivní ROM – pacientova vlastní aktivita je důležitá pro učení motorických vzorů, zapojení svalů, kontrolu, propriocepci. Pasivní techniky jsou užitečné především v případech, kdy aktivní pohyb není možný, bolest je vysoká nebo svaly jsou výrazně oslabeny.

Doporučení pro praxi fyzioterapeuta

Následující body vyplývají z literatury a klinické praxe:

1.     Počáteční hodnocení

o   Měření aktivního i pasivního ROM kloubů relevantních pro daný problém (např. rameno, kyčel, koleno, páteř).

o   Ověření, zda omezení pochází ze svalových zkrácení, kloubní kapsule, změn ve vazech, nervového systému či bolesti.

o   Posoudit i funkční ROM – jak moc pacient může pohyb využít v každodenních úkolech.

2.     Formulace terapeutického plánu

o   Určit cíle ROM (specifické klouby, pohyby) a jaký ROM je pro pacienta dostatečný pro konkrétní činnosti.

o   Vyvážit mezi protahováním, silovým tréninkem, mobilizací a funkčními cviky.

3.     Volba metod a technik

o   Protahování (static stretching, PNF stretching, dynamické protahování) – pro zvyšování flexibility a pasivního ROM.

o   Silový trénink – zejména při deficitní svalové síle; odporový trénink často v plném ROM vede k lepším výsledkům.

o   Mobilizace kloubů a manuální terapie – u pacientů s kloubní ztuhlostí, po operacích apod.

o   Funkční cvičení – simulace denních aktivit, cviky v různých úhlech a s různými úrovněmi stability/aplikace zátěže.

4.     Vzájemné tempo a frekvence

o   Pravidelnost – častější, kratší dávky mohou být účinnější než méně časté velké dávky.

o   Progresivita – zlepšení ROM nemusí být rychlé; vhodné je sledovat adaptaci tkání, bolest a reakci pacienta.

o   Sledování bolesti a komfortu – do jaké míry je bolest limitující; přizpůsobení, když je bolest příliš velká.

5.     Monitorování a hodnocení výsledků

o   Používat objektivní metody měření: goniometrie, inclinometry, instrumentované pohybové snímače.

o   Měřit nejen ROM jako úhel, ale i funkčnost – jak pacient používá ROM v běžných činnostech.

o   Sleduj adaptace v čase – krátkodobé i střednědobé a dlouhodobé účinky.

Klinický význam ROM ve fyzioterapii a funkčním cvičení

·        Obnova funkce: Adekvátní rozsah pohybu je nezbytný pro běžné denní činnosti, jako je vstávání, oblékání, chůze, ohyb a rotace trupu či dosah nad hlavu. Funkční cvičení napodobuje tyto pohyby a podporuje ROM v reálném provozu, nikoli pouze v izolovaných kloubech (Mertens et al., 2022; Tauqeer et al., 2024).

·        Prevence sekundárních komplikací: Nedostatečný ROM může vést k adaptivnímu zkracování měkkých tkání, tvorbě kontraktur, ztuhlosti kloubních kapslí a snížení kapacity dýchacího pohybu, zejména v oblasti hrudníku (Telrandhe et al., 2024; Wang et al., 2023).

·        Zlepšení výkonnosti a snížení rizika úrazu: U sportovců a aktivních jedinců je optimální ROM v klíčových kloubech, jako je rameno nebo kyčel, spojen s lepší technikou a rozsáhlejšími pohyby. Nedostatečný rozsah může vést k přetížení okolních struktur a vyššímu riziku úrazů (Alizadeh et al., 2023; Afonso et al., 2021).

·        Bolest a diskomfort: Omezený ROM způsobuje biomechanické přetížení a kompenzační pohybové vzorce, které mohou vyvolat bolestivé stavy a snížit funkční kapacitu pacienta (Mau-Moeller et al., 2014; Tauqeer et al., 2024).

Závěr

Rozsah pohybu je stěžejním ukazatelem funkčního stavu pohybového aparátu a klíčovým prvkem pro kvalitu každodenního života. Ve fyzioterapii a funkčním cvičení nestačí pouze měřit ROM – je třeba aktivně pracovat na jeho zlepšení prostřednictvím integrovaných přístupů, které zahrnují protahování, posilování, manuální terapii a funkční trénink (Mertens et al., 2022; Tauqeer et al., 2024).

Literatura ukazuje, že:

·        plný ROM při odporovém tréninku podporuje silové a hypertrofické adaptace (Pallarés et al., 2021),

·        protahování i silový trénink mají srovnatelný efekt na ROM (Afonso et al., 2021),

·        kombinace manuální terapie a cvičení přináší lepší výsledky u určitých onemocnění, například impingement ramene (Tauqeer et al., 2024),

·        funkční cvičení, napodobující skutečné pohybové vzory, umožňuje efektivnější využití získaného ROM v každodenním životě (Kisner, Colby a Borstad, 2017).

Pro maximální přínos je zásadní individualizace – stanovení realistických cílů, zvážení struktury tkání, bolesti a schopností pacienta, a pravidelné hodnocení pokroku.

Jak řekl fyzioterapeut Gray Cook: „Pohyblivost je základ, síla je nástroj, ale funkce je cíl.“ Tento citát připomíná, že ROM není pouze číslo na goniometru – je to schopnost žít pohyblivě, bezpečně a efektivně. A proto stojí za to se vždy ptát: „Jaký rozsah pohybu skutečně umožní člověku žít svůj život naplno?“